Při návrhu střešního pláště je kromě tepelněizolačních vlastností třeba přihlížet také k dalším vlastnostem. Střecha by samozřejmě měla zajistit minimální úniky tepla z interiéru, ale důležité je i to, aby se přes léto nepřehřívala.
V současnosti platné normativní předpisy jsou orientovány na tepelněizolační vlastnosti střech,
přičemž jednoznačně určují hodnoty přechodu tepla a tepelného odporu, které by měl daný typ střešní konstrukce splňovat. Pokud je střešní plášť navržen v souladu s těmito hodnotami, je vysoká pravděpodobnost, že přes střešní plášť pronikne z interiéru do exteriéru jen minimum tepla. Podkrovní prostory umístěné pod střechou však mají zároveň sklon k přehřívání. Během letních měsíců může totiž při venkovní teplotě 35 ° C dosáhnout teploty pod střešní krytinou až 80 ° C, což představuje vysoké teplotní zatížení, které má negativní vliv na klima v interiéru.
Pro optimalizaci tohoto stavu je rozhodující především správná volba tepelné izolace. Pro ochranu proti letnímu horku jsou vhodné také tepelné izolace, které zajišťují velmi pomalý přechod tepla. Jinak řečeno, mají co nejnižší tepelnou vodivost. To znamená, že tyto izolace dobře tepelně izolují a zároveň s nízkou tepelnou vodivostí spojují vysokou akumulační schopnost, která je dána vysokou objemovou hmotností a vysokou měrnou tepelnou kapacitou.
Pro ochranu proti letnímu horku jsou vhodné tepelné izolace, přes které prochází teplo velmi pomalu.
Mnohé těžké materiály, například ocel, izolují velmi špatně, protože jejich tepelná vodivost je vysoká. Avšak použitím jiných těžkých materiálů, které mají dobré izolační vlastnosti, lze přechod tepla,
Např. přes střechu, v podstatné míře snížit a zpomalit. Obecně platí, že čím je tepelná vodivost nižší, tím lepší je ochrana materiálu proti přehřívání. Mezi materiály s vysokou tepelnou vodivostí a měrnou tepelnou kapacitou patří např. dřevovláknitá tepelná izolace. Porovnání vlastností jednotlivých materiálů je vidět v tabulce. U střešních konstrukcí je velmi důležité správné nastavení teplotního útlumu a fázového posunu. Poměr vnější plochy k objemu místností je u střech velmi nepříznivý. Podkrovní prostory totiž nabízejí velice velkou plochu pro přenos tepla v porovnání s malým objemem místností. Navíc mají střešní konstrukce mnohonásobně menší akumulační plochu. S výjimkou střešní krytiny a vnitřního pláště tvoří akumulační hmotu ve střešní konstrukci pouze tepelná izolace. Teplotní útlum a fázový posun lze proto nastavit izolačním materiálem, který má nízkou tepelnou vodivost.
