Vlhkost ve stěnách a omítkách se projevuje vytvořením zasolených skvrn na povrchu omítky, odlupováním a drobením barvy, opadáváním a praskáním omítky, rychlou tvorbou plísní a rozvojem škodlivých bakterií i zápachem. Jak tento problém vyřešit?
Stávající mokré omítky se doporučuje nahradit vhodným sanačním systémem. Jednu z efektivních součástí sanačních opatření představuje sušící omítka se strukturou sestávající z pórů a úzkých kapilár, které je spojují, ale zároveň zabraňují průniku solí ze zdiva do samotné omítky. Ze zdiva propouštějí jen nechtěnou vlhkost v podobě páry. Díky tomu nedochází k zanášení samotné omítky solemi, což prodlužuje její funkčnost. Na trhu jsou sušící omítky vhodné do interiéru i exteriéru, při jejich použití a aplikaci je třeba dodržovat pokyny výrobce.
TIP: U sanačních opatření je prvořadé snažit se odhalit příčinu vlhnutí a vhodnými opatřeními eliminovat/omezit její působení!
Správně připravený podklad
Stávající mokré omítky, barvy a jiné nátěry se odstraní ze zdiva přibližně 0,8 až 1,0 m nad viditelnou úroveň poškození. Reálná výška sanace závisí na vlhkosti zdiva a jeho tloušťce. Odhadem se určuje tak, že k výšce viditelných stop vlhkosti (vlhké „mapy“) se připočte 1 až 1,5 násobek tloušťky zdiva. Do určené výšky se odstraní všechny zbytky starých omítek, vrstvy nátěrů a barev. Mezery se vyčistí od přesolené malty do hloubky min. 10 mm a drátěným kartáčem se dočistí zdivo. Prach se vyfouká.
Upevnění instalací
Ze stěn se odstraní všechny materiály na bázi sádry citlivé na vlhkost, kterými byly upevněny instalace nebo kabely a nahradí se montážní maltou na bázi rychletuhnoucího cementu, která vytvrdne přibližně za 5 minut.
